Developerská lobby zlikviduje Piráty stejně, jako před 15-ti lety zlikvidovali solární baroni Stranu zelených

Představte si zemi, která má formálně všechny instituce nutné pro fungování právního státu. Avšak kvůli vlivu politiků na personální obsazení úřadů musí úředníci pod tlakem svých nadřízených zohledňovat osobní zájmy těchto politiků. Úřady pak fungují spíše podle zažité místní praxe, přičemž povinné zákonné postupy dodržují pouze formálně. Jestliže se najde nějaký úředník, který trvá na své povinnosti rozhodovat striktně podle zákona a být tedy zcela nezávislý na jakýchkoliv tlacích shora, je nahrazen jiným kolegou, který umí být více pružným. Podobným způsobem v tomto státě funguje i personální politika v justici, ke které se může občan poškozený nezákonným rozhodnutím úřadu odvolat, viz například návštěva prezidenta Petra Pavla Ústavního a Nejvyššího správního soudu popsaná v článku Zamítnutá kasační stížnost metra D – padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Za takovéhoto výchozího stavu fungování státu platí, že ten, kdo dokáže ovlivňovat veřejné mínění a politiky, je skutečným vládcem země bez toho, aby zákonodárci museli okatě měnit v jeho prospěch celé zákony.

Mezi takto fungující státy bohužel patří i Česká republika. Těmi výše zmíněnými úředníky nejsou nějací řadoví zaměstnanci samospráv za přepážkou vydávající například nové občanské průkazy, ale úředníci se skutečnou mocí. Mezi takovéto patří i ti na Stavebních úřadech nebo zaměstnanci některých Dotčených orgánů státní správy (DOSS) výsledkem jejichž práce jsou vydávaná Stavební povolení.

Zhruba do roku 2018  stavební řízení probíhala přesně podle systému popsaném v úvodním odstavci. Pod lobbistickým tlakem developerů vydávaly stavební úřady jak v případě velikých developerských, tak třeba i velkých dopravních staveb nezákonná rozhodnutí, která byla často napadána dotčenou veřejností u odvolacích orgánů a následně soudů. Nezákonnost rozhodnutí velmi často spočívala v akceptování nezákonných stanovisek DOSS. Závazná stanoviska DOSS vydávají například hasiči, hygienici, památkáři, orgány ochrany přírody, adt. Některé DOSS mají ještě stále silné postavení a rozhodují striktně podle zákona bez ohledu na tlaky shora. Bohužel však většina z nich jako například hygienici nebo kontrolní orgán Česká inspekce životního prostředí jsou zcela paralyzováni. Developeři tak díky svému vlivu a oslabeným státním institucím dokázali prosazovat své předimenzované stavby v rozporu se zákony, tedy například hygienickými limity hluku, emisí, atd. Stavební řízení se však kvůli různým odvoláním lidí naivně věřících ve funkčnost právního státu neskutečně vlekla. Developeři tak většinou dokázali docílil svého, často však až po mnohaletém právním boji, což jim hrubě nevyhovovalo.

V roce 2018 přicházejí poprvé na scénu v exekutivní roli Piráti a to v podobě pražského primátora MUDr. Zdeňka Hřiba. Tento lékař jako i jeho další kolegové o výše popsané realitě neměli ani potuchy. Přesto Piráti dokázali developery nepříjemně překvapit tím, že chtěli v Praze ozdravit zcela nefunkční realitní trh, který už tenkrát vykazoval znaky pyramidového systému nebo chcete-li letadla. Především pomocí nastavení daňového systému se povedlo developerské lobby zdeformoval realitní trh takovým způsobem, že se spíše vyplatí spekulativně nakupovat byty pouze jako investici a nechat je prázdné, než si nemovitost pořizovat primárně za účelem bydlení. Tuto uměle vytvořenou realitní bublinu měli Piráti nakročeno odstranit svým plánem, že pomocí odečtu z elektroměrů by se zjistil skutečný stav věci tedy počet prázdných bytů, které by se pak zdaněním nebo jiným opatřením pokusili opět vrátit na realitní trh viz například článek v iDNES.cz . Tím by se v Praze docílilo vrácení desítek tisíc prázdných bytů na realitní trh bez nutnosti bezohledného zahušťování centra města, vytváření nových tepelných ostrovů a rozkrádání zbytků veřejného prostoru. Jenomže pod tlakem svých koaličních partnerů a zároveň pod vlivem několika zdatných manipulátorů jako je do dnes úřadující náměstek primátora pro uzemní rozvoj Petr Hlaváček, či ředitel IPR Ondřej Boháč, Piráti vycouvali. A co hůř, tito dogmatičtí zahušťovači města si omotali Piráty kolem prstu natolik, že si byli jisti, že i v  budoucnu budou Piráti třeba již v pozici členů vlády jejich oddanými užitečnými hlupáky.

Nerušeně se tak mohla i nadále nafukovala realitní bublina. Dnes jsou jen v Praze již statisíce prázdných bytů, jejichž cena neustále letí vzhůru.  A developeři po mnoha letech lobbingu mohou ještě více přitvrdit. Už jim nestačí zdlouhavé obcházení zákonů pomocí ohebných úředníků a vstřícných soudů, ale díky svému čím dál většímu mediálnímu vlivu na společnost a politiky (demagogie, že ceny bytů sníží pouze navýšení výstavby) prosazují i své vlastní zákony na celostátní úrovni a nikoliv pouze jen v Praze (viz Pražské stavební předpisy 2014). Počínaje babišovou vládou a první novelou Stavebního zákona (2018), pokračujíc dalším daňovým zvýhodnění spekulací zrušením daně z nabytí nemovitostí (2020). Nebo bez ohledu na dopad na zdraví obyvatel svévolné nařízení vlády změkčující hygienické limity hluku (2023) viz například zpráva České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Zjednodušeně řečeno dosavadní úpravy Stavebního zákona a všech přidružených norem výrazně posilují postavení stavebníků na úkor všech ostatních veřejných zájmů v dotčeném území. Asi největší svévolí zanesenou přímo do Stavebního zákona je schvalování staveb pomocí fikce. Jde o systém, ve kterém si  stavebník během neomezeně dlouhé doby v klidu nachystá veškerou dokumentaci pro získání stavebního povolení, tou pak najednou zahltí Stavební úřad a ten musí bez ohledu na rozsah dokumentace a složitost projektu do 60dní vydat rozhodnutí. Nevydá-li ve stanovené lhůtě stavební úřad rozhodnutí, získá po 60ti dnech stavebník Stavební povolení automaticky fikcí, ať už předložená dokumentace obsahuje cokoliv. Tuto hrůzu si pozdě, ale přeci začali uvědomovat i Piráti. Proto dotčenou veřejnost válcovanou všemocnými developery uklidňovali alespoň tím, že s novelizací přijde i digitalizace stavebního řízení.  Ta by usnadnila přístup ke všem podkladovým materiálům, což by mělo částečně napomoci obraně práv, když už lhůty na nastudování a vyjádření budou pekelně krátké.

Naivita Ivana Bartoše podle všeho nepřešla ani nyní, kdy už je zřejmé, že developerská lobby nechce odstranit pouze jeho samotného z pozice ministra, ale zlikvidovat i celou Českou pirátskou stranou, přičemž problémy s digitalizací stavebního řízení jsou jen záminka. Dříve však než Bartoš dohraje svou roli užitečného hlupáka, pokusí se ještě s podporou Pirátů udělat vše pro to, aby nastartoval systém přifukování realitní bublinu o další miliardy z veřejných peněz na první pohled bohulibou výstavbu nájemních bytů .  Poté už ho developeři na Ministerstvu pro místní rozvoj nebudou potřebovat. 

Analogie se Stranou zelených a lobby solárních baronů, kteří během úřednické vlády Jana Fischera zabránila ve zdivočelé poslanecké sněmovně omezení dotací velkým solárním elektrárnám, je nasnadě. Zelení si však pomohli k likvidaci své pověsti i sami za přispění destruktorů typu Matěj Stropnický.

Nelze než Pirátům popřát, aby konečně prozřeli a ponaučili se. V opačném případě ať raději zaniknou.