Developerská lobby zlikviduje Piráty stejně, jako před 15-ti lety zlikvidovali solární baroni Stranu zelených

Představte si zemi, která má formálně všechny instituce nutné pro fungování právního státu. Avšak kvůli vlivu politiků na personální obsazení i toho nejnižšího úřadu musí úředníci této země zohledňovat požadavky svých nadřízených. Fungují spíše podle zažité praxe a povinné zákonné postupy dodržují jen formálně. Jestliže se najde nějaký úředník, který trvá na své povinnosti rozhodovat striktně podle zákona a být tedy zcela nezávislý na jakýchkoliv tlacích shora, je nahrazen jiným kolegou, který umí být více pružný. Podobným způsobem v tomto státě funguje i personální politika v justici, ke které se může občan poškozený nezákonným rozhodnutím úřadu odvolat. Za takovéhoto výchozího stavu fungování státu platí, že ten kdo dokáže ovlivňovat veřejné mínění a politiky, je skutečným vládcem země bez toho, aby zákonodárci museli okatě měnit v jeho prospěch celé zákony.

Mezi takto fungující státy bohužel patří i Česká republika. Těmi výše zmíněnými úředníky nejsou nějací řadoví zaměstnanci samospráv za přepážkou vydávající například nové občanské průkazy, ale úředníci se skutečnou mocí. Mezi takovéto patří například i ti na Stavebních úřadech nebo zaměstnanci některých Dotčených orgánů státní správy (DOSS) výsledkem jejichž práce jsou vydávaná Stavební povolení.

Zhruba do roku 2018  stavební řízení probíhala přesně podle systému popsaném v úvodním odstavci. Pod lobbistickým tlakem developerů vydávaly stavební úřady jak v případě velikých developerských, tak třeba i velkých dopravních staveb nezákonná rozhodnutí, která byla často napadána dotčenou veřejností u odvolacích orgánů a následně soudů. Nezákonnost rozhodnutí velmi často spočívala v akceptování nezákonných stanovisek DOSS. Závazná stanoviska DOSS vydávají například hasiči, hygienici, památkáři, orgány ochrany přírody, adt. Některé DOSS mají ještě stále silné postavení a rozhodují striktně podle zákona bez ohledu na tlaky shora. Bohužel však většina ostatních jako například hygienici nebo kontrolní orgán Česká inspekce životního prostředí jsou zcela paralyzováni. Developeři tak díky svému vlivu a oslabeným státním institucím dokázali prosazovat své předimenzované stavby v rozporu se zákony, ale stavební řízení se kvůli různým odvoláním lidí naivně věřících ve funkčnost právního státu neskutečně vlekla. Developeři tak většinou dokázali docílil svého, často však až po mnohaletém boji, což se jim hrubě nelíbilo.

V roce 2018 přicházejí poprvé na scénu v exekutivní roli Piráti a to v podobě pražského primátora MUDr. Zdeňka Hřiba. Tento lékař jako i další jeho kolegové o výše popsané realitě neměli ani potuchy. Přesto Piráti dokázali nepříjemně překvapili developery tím, že chtěli v Praze ozdravit zcela nefunkční realitní trh, který už tenkrát vykazoval znaky pyramidového systému, nebo chcete-li letadla. Především pomocí nastavením daňového systému se povedlo developerské lobby zdeformoval realitní trh takovým způsobem, že se spíše vyplatí spekulativně nakupovat byty pouze jako investici a nechat je prázdné, než si nemovitost pořizovat primárně za účelem bydlení. Tuto zhovadilost měli Piráti nakročeno vyléčit svým plánem, že pomocí odečtu z elektroměrů by se zjistil počet prázdných bytů a ty pak by se zdanily viz například článek v iDNES.cz . Tím by se v Praze docílilo vrácení desítek tisíc prázdných bytů na realitní trh bez nutnosti bezohledného zahušťování centra města vytvářející nové tepelné ostrovy. Jenomže pod tlakem svých koaličních partnerů a zároveň několika zdatných manipulátorů jako je do dnes úřadující náměstek primátora pro uzemní rozvoj Petr Hlaváček, či ředitel IPR Ondřej Boháč, Piráti vycouvali. A co hůř, tito zahušťovači si omotali Piráty kolem prstu a ujistili se, že i do budoucna budou Piráti třeba již jako členové vlády oddanými užitečnými hlupáky.

Nerušeně se tak mohla i nadále nafukovala realitní bublina (dnes jsou jen v Praze prázdné statisíce bytů) a zároveň mohli developeři přitvrdit. Už jim nestačilo zdlouhavé obcházení zákonů pomocí ohebných úředníků a vstřícných soudů, ale začali díky svému čím dál většímu vlivu na společnost a politiky prosazovat i své vlastní zákony na celostátní úrovni a nikoliv pouze jen v Praze (viz Pražské stavební předpisy 2014). Počínaje babišovou vládou a první novelou Stavebního zákona (2018), pokračujíc dalším daňovým zvýhodnění spekulací zrušením daně z nabytí nemovitostí (2020). Nebo bez ohledu na dopad zdraví obyvatel svévolné nařízení vlády změkčující hygienické limity hluku (2023), atd.

Zjednodušeně řečeno dosavadní úpravy Stavebního zákona všech přidružených norem výrazně posilují postavení stavebníků na úkor všech ostatních veřejných zájmů v dotčeném území. Asi největší svévolí zanesenou přímo do Stavebního zákona je schvalování pomocí fikce. To funguje tak, že stavebník si během neomezené dlouhé doby nachystá veškerou dokumentaci pro získání stavebního povolení, tu pak najednou zahltí Stavební úřad a ten musí bez ohledu na rozsah dokumentace a složitost projektu do 60dní vydat rozhodnutí. Nevydá-li ve stanovené lhůtě stavební úřad rozhodnutí, získá po 60ti dnech stavebník Stavební povolení automaticky fikcí, ať už předložená dokumentace obsahuje cokoliv. Tuto hrůzu si pozdě, ale přeci začali uvědomovat i Piráti. Proto dotčenou veřejnost válcovanou všemocnými developery uklidňovali alespoň tím, že s novelizací přijde i digitalizace stavebního řízení a tedy mnohem snazší přístup ke všem podkladovým materiálům usnadňující obranu svých práv.

Naivita Ivana Bartoše snad definitivně přešla konečně nyní, když zjistil, že developerská lobby chce jeho i s celou Českou pirátskou stranou zničit, i kdyby digitalizace stavebního řízení byla zcela bezchybná. Zde již dávno totiž nejde o věcný spor, kde lze digitální systém obhájit tvrzením, že již nyní bez problému zvládá všechny zákonem povinné náležitosti. Jde jen a pouze  o politickou likvidaci jedné strany ve prospěch jiných politických stran, pro než bezohledná, dravá neoliberální cochcárna, o kterou usilují všichni dravci (nejen developeři) je jádrem jejich programu.

Analogie se Stranou zelených a lobby solárních baronů, kteří během úřednické vlády Jana Fischera zabránila ve zdivočelé poslanecké sněmovně omezení dotací velkým solárním elektrárnám, je nasnadě. Zelení si však pomohli k likvidaci své pověsti i sami za přispění destruktorů typu Matěj Stropnický.

Nelze než popřát Pirátům, aby tuto štvanici přežili a především, aby se ponaučili. Jestliže se neponaučí, tak to raději ať zaniknou.