Rozsudkem NSS z 23.6.2023 končí pětileté nezákonné vylučování ekologických spolků ze stavebních řízení
Úvodem je potřeba uvést na pravou míru fámy a pověry o příčinách pomalého schvalování staveb v ČR rozšířené developerskou lobby. Pomalé schvalování infrastrukturních staveb má jiné příčiny než pomalé schvalování komerčních staveb.
U infrastrukturních staveb je hlavní příčinou pomalosti jejich schvalování především neschopnost či neochota stavitele předložit variantní řešení stavby tak, aby byly splněny požadavky kladené na dodržení ochrany i jiných veřejných zájmů, než je pouze samotná stavba silnice, železniční tratě, atd. A i když stavitel předloží variantní řešení, není bohužel hlavním kritériem přijetí určité varianty hájení veřejných zájmů, ale starý „dobrý“ český klientelismus. Typickým příkladem je stavba dálnice D8 přes České středohoří. U této stavby „zlé“ ekologické spolky od začátku poukazovaly na nevhodnost povrchového vedení dálnice nejen z pohledu ekologického (nepřijatelný vliv na krajinný ráz CHKO, biotopy, migraci zvěře, zbytečná produkce CO2), ale především z pohledu technického s ohledem na riziko sesuvů půdy. Varianta vedení části dálnice tunelem po mnoha odvoláních spolků nebyla přejata ani ne tak z důvodu její vyšší ceny, ale především kvůli místní stavební lobby, která by při stavbě tunelů nedostala tolik vydělat. Jak to dopadlo víme všichni. Dálnice vedená na povrchu kopce se skutečně sesunula, zničila mimo jiné i místní železniční trať a v konečném důsledku byla tato varianta dražší než varianta s tunely, přičemž byla zprovozněna mnohem déle, než kdyby se postavil tunel.
U komerčních staveb je dlouhé schvalování způsobeno především přirozenou snahou stavitelů docílit co nejvyššího finanční zisku. Jejich osvědčenou taktikou je návrh naprosto předimenzované stavby (za hranicí koeficientů zastavěnosti, nadměrné hmoty stavby, výšky stavby, nadměrné dopravní obslužnosti, nadlimitní zatížení hlukem) s tím, že zkoušejí, co jim samospráva a ochablé orgány státní správy (hygienici, památkáři, vodohospodáři, atd.) ještě dovolí, a co již nikoliv.
S tím jak upadá schopnost státních institucí mající za úkol chránit veřejný zájem ochrany zdraví, přírody, kulturního dědictví, atd., tak naopak roste vliv developerské lobby, která díky svým neomezeným finančním prostředkům ovládla mediální prostor a tedy i politiky. Pouze malou protiváhou jsou chudé, na dobrovolné, občansko-aktivistické bázi postavené ekologické spolky.
Po masivní mediální masáži, na které se bohužel aktivně podílí i naše veřejnoprávní média viz Otevřený dopis ČT k diskuzi o novele Stavebního zákona, parlament schválil developery napsanou novelu Stavebního zákona. V jejím důsledku byla zrušena povolovací řízení, kterých se doposavad mohly ekologické spolky účast. Zároveň však stavební úřady odmítaly spolky připustit jako účastníky stavebních řízení, do kterých nově spadlo i rozhodování například o povolování kácení dřevin kolidující se stavbou a určení náhradní výsadby. Na obranu stavebních úřadů se musí uvést, že úřady postupovaly podle metodického doporučení Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) vedeném Piráty. MMR roce 2021 totiž nepřipouštění ekologických spolků do Stavebních řízení posvětilo.
Teprve vleklé soudní spory a nakonec rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) 2023_06_23_4As_33_2023-26_ucast_spolky_SbNSS_9-2023.pdf potvrdil nezákonnost neuznání účastenství ekologických spolků ve stavebních řízení.
Klíčový výrok tohoto rozsudku je v bodě 40 :
[40] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že „řízením podle tohoto zákona“ ve smyslu § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny je též řízení o umístění stavby vedené stavebním úřadem, v němž se má postupovat podle § 8 odst. 6 nebo § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny.
Další podstatné formulace jsou:
[34] Funkcí závazných stanovisek vydávaných dotčenými orgány pro účely řízení o umístění stavby je posoudit, zda stavební záměr je akceptovatelný z hlediska veřejných zájmů, které dotčené orgány podle zákona hájí, popř. za jakých podmínek. Závaznými stanovisky se však nepovoluje nic dalšího nad rámec samotného stavebního záměru, jak je vymezen pro účely řízení o umístění stavby. Specifická konstrukce obsažená v § 8 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny však tuto funkci závazných stanovisek dotčených orgánů podstatně přesahuje. Závazné stanovisko totiž v tomto případě neslouží pouze k tomu, aby bylo povoleno umístění stavby, nýbrž rovněž k povolení kácení dřevin. To odpovídá tomu, že novelizace daného ustanovení nesledovala pouze ochranu veřejného zájmu v územním řízení, nýbrž integraci dvou samostatných správních řízení (jednoho vedeného dle zákona o ochraně přírody a krajiny a druhého vedeného dle stavebního 4 As 33/2023-31 pokračování zákona) do jediného správního řízení. Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody nenahrazuje povolení ke kácení dřevin, to se vydává i v režimu dle § 8 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny, byť tak činí stavební úřad, pro nějž je závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, jenž disponuje odbornými kompetencemi v dané oblasti, závazným podkladem. Samotné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody neopravňuje k pokácení dřevin (viz článek Jitky Jelínkové Kácení dřevin pro účely stavebních záměrů publikovaný v Bulletinu Stavební právo č. 2/2020, dostupný zde untitled (spolstavprav.cz)).
A v bodě 35 se dočteme, že:
Teze, že předmětem územního řízení není rovněž vydání povolení ke kácení dřevin, není hájitelná, neboť nelze připustit, že předmětem řízení není něco, o čem je rozhodováno ve výroku rozhodnutí, jímž se toto řízení končí. Jedná se naopak o logický důsledek integrace dvou povolovacích procesů do jednoho doprovázené výslovným požadavkem, aby výrok rozhodnutí vydaného stavebním úřadem obsahoval výrok vycházející ze zákona o ochraně přírody a krajiny (závazné stanovisko nenahrazuje rozhodnutí o povolení ke kácení dřevin).