Sentiment po Bémových časech „kradlo se, ale alespoň se stavělo“

Stejně jako nemalá část našich spoluobčanů se stále méně kriticky obrací k předlistopadovému komunistickému režimu v duchu „ne všechno bylo tenkrát špatně“, stejně tak někteří pražané vzpomínají na éru primátora Béma jako na období velkého rozkvětu Prahy. Hlad po nemovisotech, jejichž cenu do značné části vyšponovali zahraniční investoři, tento sentiment posilují.

Paní primátorka Krnáčová si buďto nechala poradit, nebo sama vycítila potenciál těchto nálad společnosti a rozhodla se stát úspěšnou primátorkou Hlavního města Prahy. Není divu, že takováto nálada společnosti a reakce politiků na ni vznikla. Její vznik hledejme již před rokem 2012 u ambiciózního primátora Hudečka, který se s malou, ale vlivnou skupinkou architektů rozhodl zastavit evoluci stávajícího územního plánu a nahradit ji revolucí spočívající v tvorbě nového, s tím původním naprosto neslučitelného územního plánu. Tím fakticky uvedl všechny stavitele do nejistoty, což znamenalo zastavení rozvoje města. Nový územní plán byl nazván Metropolitním plánem Prahy (MPP) a nově vzniklá instituce Institut plánování a rozvoje hl.m. Prahy (IPR) rozjela pomocí svého PR oddělení mediální kampaň na jeho podporu. Kampani o potřebnosti MPP postupně podlehla nejdříve všechna, i ta kriticky smýšlející média (jako například časopis Respekt) a posléze i všichni politici. Tento proces byl završen v závěru roku 2016, kdy se na IPR triumfálně vrátil se svým týmem architekt Koucký, který před tím dětinsky z IPRu odešel v reakci na kritiku své práce a odvolání bývalého ředitele IPRu Hlaváčka.

Samotná výstavba a rozvoj města je samozřejmě žádoucí. Je však velice nebezpečné, když se odehrává v režii politiky nekontrolovaných architektů. Stejně jako je nebezpečné, a tedy i nežádoucí, aby o zahraniční politice země rozhodovali generálové (válka je jistá), je i nežádoucí, aby o pravidlech pro výstavbu a rozvoji města rozhodovali pouze ctižádostiví architekti hrající si na urbanisty, sociology, ekonomy, atd. pouze s formálním dohledem politiků.

Nebezpečí, která v tomto směru hrozí Praze a tedy i Pankraci s Krčí jsou dvě.

1) Účelové změny a úpravy aktuální územního plánu – akutní nebezpečí

2) Tvorba nového Metropolitního plánu Prahy – dlouhodobé nebezpečí

V budoucnosti velmi pravděpodobná synergie ctižádostivosti architektů s nenasytností developerů má pro Prahu zničující potenciál. Tento web vznikl mimo jiné i jako pokus ovlivnit zmíněný proces tím, že bude informovat občany o rizicích chystaných stavebních záměrů na území Pankrác, Krč a to především s ohledem na životní prostředí, tedy dlouhodobou kvalitu života v této lokalitě.