Na této stránce se pokusíme soustředit judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se týká ochrany přírody a krajiny, především pak ochrany zeleně ve městech.
1 ) Zapojené porosty nelze vykácet bez povolení kácení, i když se jedná o podměrečné ovocné stromy a keře na pozemku vedeném v katastru nemovitostí jako zahrad.
Řízení o povolení kácení jsou často obcházena tvrzení, že jedná-li se o kácení ovocných stromů na pozemcích v katastru nemovitostí vedených jako zahrada, není ke kácení potřeba žádného povolení, bez ohledu na obvod kmene stromu či množství takto kácených stromů. Prohra Ministerstva životního prostředí v soudním sporu daná rozsudkem NSS_7As_216_2016_1600030_zapojene_porosty_okap_linie_korun.pdf v bodě 22 sděluje, že
“(22) Je tak možno uzavřít, že plocha zapojených porostů dřevin ve smyslu § 3písm. b) vyhlášky č. 189/2013 Sb. má být určována na základě průmětu korun dřevin tvořících patro na rovinu, nikoli pouze na základě spojnic mezi jejich kmeny.”
To znamená, že o zapojené porosty se jedná vždy v případě jakýchkoliv stromů a keřů bez ohledu na polohu a průměr jejich kmenů či typu pozemku, pod kterým je veden v katastru nemovitostí. Stačí, aby půdorys korun stromů a keřů tvořil spojitou plochu větší než 40m2. Takovýto zapojený porost nelze podle zákona ve městech vykácet bez zahájení řízení o povolení kácení, jehož výsledkem je povolení kácení.
3) Rozsudek NSS podle kterého i majitelé pozemků mají právo hájit veřejný zájem ochrany životního prostředí na sousedních pozemcích, nikoliv pouze ekologické spolky. A to i bez toho, aby tito majitelé museli dokazovat, že by jim vznikla zásahem do ŽP na vedlejších pozemcích nějaká majetková ztráta.
Jedná se o rozsudek 2023_11_15_NSS-6-As-366-2023_lide_namitky_ZP.pdf, který zrušil rozhodnutí Městského soudu, že stěžovatel (majitel pozemků v okolí skládky) nemá aktivní procesní legitimaci k podání námitky týkající se absence posouzení EIA a ohrožení života a zdraví obyvatel. Konkrétně se v rozsudku v bodě [20] píše:
„To, že ochrana veřejného zájmu je svěřena především správním orgánům a jiným privilegovaným subjektům, tedy neznamená, že by občanům mělo být paušálně odepřeno právo podílet se na formulování, resp. konkretizaci veřejného zájmu v konkrétní věci, popř. proti porušení zákonných ustanovení na ochranu veřejného zájmu brojit u soudu, jsou-li dány podmínky pro jejich aktivní legitimaci pro podání návrhu na zahájení řízení stanovené procesními předpisy. Argument, že občanům po veřejném zájmu nic není a je to věc pouze úředníků, pokládá rozšířený senát za absurdní. Možnost účinně namítat u soudu porušení právních předpisů, jejichž účelem je primárně ochrana veřejného zájmu, by tedy měla být odepřena pouze výjimečně v případech, kdy je na první pohled zřejmé, že veřejný zájem, jehož porušení se konkrétní navrhovatel dovolává, se zcela míjí s jeho právní sférou“…
Z výše uváděné judikatury také plyne, že stěžovatel pro splnění podmínky aktivní procesní legitimace nemusel tvrdit, zda a jak se stavbou sníží hodnota jeho pozemků. Postačila obava z negativních vlivů stavby, které se projeví na jeho pozemcích, a to mimo jiné z důvodu, že vliv stavby nebyl dostatečně posouzen ve smyslu zákona o posuzování vlivů.