Zamítnutá kasační stížnost metra D – padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina

Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, který potvrdil platnost stavebního povolení hlavní stavby metra D v úseku Pankrác – Nové Dvory. Celý rozsudek si můžete přečíst zde. Kasační stížnost podal náš spolek spolu s jedním ze zástupců více jak sta majitelů bytových jednotek z okolí budoucí stanice metra D Olbrachtova.

Zjednodušeně řečeno šlo o spor místních obyvatel, kteří se za pomoci našeho spolku pokoušeli zabránit exploataci okolí svého domu pod záminkou bohulibé stavby nové linky metra D. Konkrétně se jednalo od samého počátku o zbytnou stanici metra D Olbrachtova (nacházející  se v docházkové vzdálenosti stanic metra C Pankrác a Budějovická), která byla oproti původnímu návrhu posunuta z neškodného místa čistě jen pod ulicí Na Strži do lesoparku s více jak stovkou padesátiletých stromů.  I po posunutí staveniště doprostřed místního lesoparku v těsné blízkosti panelového domu měla stále zbýt zhruba polovina stromů, které by dům chránily od nepříznivých vlivů přibližně deset let trvající stavby. Kamenem úrazu se stala dnes již běžná praxe stavebních úřadů, které umožňují stavebníkům nesplnit zákonnou podmínku územního řízení (UR) při umisťování stavby, kterou je doložení platného povolení kácení dřevin v kolizi se stavbou. Proto se teprve až v rámci pozdějšího řízení žádosti o stavebního povolení (SP) záměrně započatém na počátku nouzového stavu covidu v plné „kráse“ ukázal záměr pražských politiků, developerů a zahušťovačů z řad urbanistů vyčistit celou lokalitu od funkční vzrostlé zeleň a tím umožnit i následný development.

Prvním klíčovým žalobním bodem kasace byla 30 metrů hluboká pilotová stěna přímo u paty panelového domu, jejíž umístění bylo poprvé patrné až v dokumentaci SP, nikoliv však v dokumentaci UR. Žalovali jsme proto stavební povolení, jehož dokumentace je podle našeho názoru v rozporu s dokumentací UR. Stavba této pilotové stěny totiž vyžaduje kompletní vykácení všech stromů, nemluvě o několika měsíčním hororu pro obyvatele panelového domu během vrtání pilotů stěny a více jak deseti letech života přímo na staveništi.

Druhým z pohledu ne/fungování právního státu velice závažným bodem byla podjatost úředních osob MHMP, které rozhodovali o SP. Jde o jednoduchý princip, podle kterého nemají úřední osoby pod vlivem politiků rozhodovat o stavbách, na kterých mají titíž politici eminentní zájem. Zatímco Ministerstvo pro místní rozvoj podjatost úředních osob MHMP v případě povolování stavby okruhu 511 přes Běchovice uznalo, Ministerstvo dopravy v případě významem podobné stavby metra D podjatost úředníků MHMP neuznalo.  A to dokonce i navzdory závěrům rozkladové komise ministra dopravy Karla Havlíčka, která se z velké části ztotožnila s naší argumentací a vrátila ministerstvu věc k novému posouzení viz závěr Rozkladové komise ministra dopravy z 9.6.2021. Ministerstvo den před nástupem ministra Martina Kupky však již naše argumenty zcela odmítlo, stejně tak i následně Městský soud v Praze a nakonec i NSS. Z odůvodnění tohoto bodu rozsudku nabývá člověk dojem, že asi jedině video nahrávka, na které politik vyhrožuje konkrétnímu úředníkovi, by dokázala tento soud přesvědčit o podjatosti úředních osob. To je však naprosto absurdní.

Třetím zásadním žalobním bodem byl postup podle našeho názoru podjatých úředníků MHMP, kteří na náš podnět měli provést šetření, zda v rámci geologického průzkumu již dávno neprobíhá regulérní stavba metra D tzv. načerno nad rámec povolené stavby štol pro geoprůzkum. Úředníci však místo toho, aby zahájili šetření za přítomnosti účastníků stavebního řízení, spokojili se pouze s neověřeným tvrzením stavebníka, že skutečně nestaví nic načerno mimo povolený rozsah geoprůzkumu. A to aniž by poslal třeba alespoň fotografie aktuálního stavu stavby, které by šly porovnat s podmínkami povoleného geoprůzkumu. I tuto frašku úředníků MHMP uznal za zákonnou jak Městský soud v Praze, tak následně i NSS.

Je příznačné, že rozsudek nám přišel ve stejný den, kdy Události ČT odvysílaly příspěvek o návštěvě prezidenta Petra Pavla na půdě jak Ústavního soudu, tak i Nejvyššího správního soudu viz  Pavel navštívil Nejvyšší správní soud. Předseda NSS při této příležitosti na kameru ČT řekl, že se prezident zajímal především o zrychlení povolování infrastrukturních staveb. Je tedy zřejmé, že i kdyby senát NSS dnes tvořený Zemanovými lidmi byl obsazen lidmi Petra Pavla, politická objednávka by byla stejná. Člověka tak napadá, co se vlivu stavební lobby týče, že platí, ať je to padouch nebo hrdina, jsou to jedna rodina. Ještě dlouho potrvá, než se soudy (a úřady) stanou vskutku nezávislými na politické vůli a ČR se tím pádem konečně stane skutečným právním státem.

Náš spolek však bude i nadále pokračovat ve svém úsilí proti ničení měst spočívajícím v jejich bezohledném zahušťování na úkor kvality veřejného prostoru a ústavního práva občanů na příznivé životní prostředí viz například článek „Lidské právo na příznivé životní prostředí ve vnitrostátním měřítku: rozvinutá teorie, chudá praxe?. Ačkoliv politici již začali mluvit o adaptaci měst ve snaze zmírnit negativní dopady klimatické změny, jsou stále v zajetí developerů a dogmatických zahušťovačů z řad architektů. Například v pořadu Události komentáře z 10.7. 2023 urbanista, architekt Peter Bednár řekl, že nejlepší proti přehřívání měst je stavět vysoké budovy co nejblíže u sebe bez stromů v ulicích, protože stromy brání proudění vzduchu. Tomuto výstupu přihlížel i přítomný ministr životního prostředí Petr Hladík. Asi ze strachu z reakce široké veřejnosti podléhající stavební hysterii nebyl schopen říci, že nejlepší proti přehřívaní měst jsou vzrostlé stromy s dostatečně velikým rostlým terénem (půdou schopnou vsáknout dešťovou vodu), které vypařováním vody aktivně ochlazují své okolí.  Dále pak podle Bednára když už stromy někam sázet, tak proti vůli památkářů, kteří vysazování stromů v některých lokalitách brání.  Bednár je typickým příkladem městských zahušťovačů, jejichž svévoli už dávno neohrožují ochránci zeleně (ty už účinně potlačila Klauso – Zemanovská antiekologická propaganda), ale například památkáři, kteří ještě občas dokáží čelit developersko-architektonické lobby.

Totalitní demagogické uvažování, pohrdání zákonností, ústavně zaručenými právy, fraška státní správy i fraška soudní ochrany  – to je bohužel obraz české společnosti po více než 30 letech demokracie.